Causa Burian

Metoda od pangejtu ku pangejtu patří odedávna k neblahým rysům zdejšího veřejného života. My, národ tradičně středocestný a v rozhodujících dějinných chvílích až osudově nerozhodný, upadáme do křiklavě nepatřičných extrémů zpravidla ve chvílích, kdy už je po všem. Pak vypuká u nás „mor pomníkový“, kdy města popisujeme „zkamenělými úvodníky“ (F.X.Šalda), explodují masové jiráskovské a tylovské akce, opožděná brechtování, kafkování či havlování, éry nepřirozených euforií se střídají s érami stejně nepřirozených mlčení (TGM). Jsme zemičkou nejmasovějších tělovýchovných slavností a největších skupinových sousoší diktátorů (Švecův žulový Džugašvilli na Letné, odhalený více než dva roky po diktátorově smrti, je stejně výmluvným symbolem zpozdilosti jako tehdejší opožděné politické procesy, a koneckonců, Vissarionovičův duch strašil v našem politbyru ze všech spřátelených politbyr nejdéle, ještě čtyři roky po Gorbačovovi).

Do řádu podobných nepřiměřeně nafouklých a vzápětí splasklých bublin patřilo i loňské hektické burianování - u příležitosti 100.výročí narození „krále komiků“. Řekl jsem tehdy, že nejlépe uctíme výročí, když a) poznáme dílo, tj. i všechny existující kopie zvukových i němých filmů, a soudy o jejich úrovni necháme na veřejném, nikoli privátním posouzení, b) rehabilitujeme komika občansky i právně, neboť jsme loni oslavovali člověka poznamenaného dosud právoplatným a neodvolaným trestním nálezem (což má dodnes zcela hmatatelné důsledky třeba pro jeho…