Neutralita včera, dnes a zítra

„Švédská neutralita je historie,“ řekl při nedávné parlamentní debatě premiér Carl Bildt. V následujícím rozhovoru pro deník Svenska Dagbladet dodal, že roku 1996 mají být zformovány společné ozbrojené síly Západoevropské unie a Evropského společenství, jehož členem by v té době Švédsko již mohlo být. O členství v ES rozhodne referendum, které proběhne nejpozději za dva roky společně s parlamentními volbami, ale možná již dříve, jak prosazují některé politické strany. Oficiální představitelé sice mluví v termínech „nic se nedá vyloučit“ či „otevřené dveře“, ale jisté je jedno: tradiční švédskou neutralitu hájí již jen bývalí komunisté (Strana levice) a zelení. Důvod je prostý - neutralita přestala být výhodná a na rozdíl od Rakouska a Švýcarska ji Švédsko nemá zakotvenou v ústavě. Ke změně politické koncepce stačí prostě vyhlášení vlády.

Samotné členství Švédska v ES prosazovali již před dvaceti lety sociální demokraté, ale s podmínkou zachování neutrality. Ta byla tehdy posvátnou krávou, byla nesporná, navíc přinášela úspěch, a proto se o ní nediskutovalo. V době švédské prosperity ji sociální demokraté využívali jako argument pro opozici. Dnes sami uznávají, že ztratila svou cenu. Ještě loni na jaře zněla oficiální doktrína, že „v případě války bude Švédsko neutrální“, dnes již kompetentní úředníci na ministerstvu zahraničí hovoří o „podílu na zodpovědnosti za obranu evropského teritoria“, třebaže zatím inkognito. V době konfrontace…