Válka proti soužití

Válka proti soužití

Pět set let po pádu muslimské moci na Pyrenejském poloostrově a vyhnání tamějších Židů probíhá v Bosně-Hercegovině válka, která nejméně v jednom připomíná španělské dobývání z 15.století: jako tehdy, tak i dnes došlo k násilnému ukončení soužití Židů a Muslimů.Španělští Židé-sephardi se tehdy snažili utéct do Osmanské říše, neboť sultán Bayezid II. jako jediný z tehdejších monarchů před nimi nezavřel hranice. Veliká část Židů, kterým se útěk podařil, se usadila na území dnešní Bosny-Hercegoviny, především v Sarajevu. I zde žili muslimové a Židé spolu s pravoslavnými Srby a katolickými Chorvaty ve vztahu, který nebyl jen tolerující se koexistencí, ale často i vzájemně se obohacujícím soužitím: došlo například i k vzájemnému přejímaní liturgických prvků. Ne- muslimové byli sice občané druhé třídy, jejich identitu a vlastní život však turecká moc v Bosně-Hercegovině vždy tolerovala. Bosenské dějiny znají jen ojedinělé případy, kdy místní muslimové zaútočili na bosenské Židy, a většinou se jednalo spíše o ctižádostivé a mocenské choutky tureckých vládců než o rasovou nenávist.Ve shodě tu tyto dvě konfese, spolu s ostatními dvěma, žily i po pádu turecké říše, v době rakouské anexe a okupace od roku 1878 až do první světové války, a i pak v první a druhé Jugoslávii. Až do letošního dubna, kdy Srbsko vykřesalo válečný požár i v Bosně. Unikum sarajevského soužití je po devíti měsících bombardování zničeno.Ve srovnání se středověkým Španělskem to…