Když jíš, ještě žiješ

Když jíš, ještě žiješ

Největší evropský tábor pro uprchlíky je v Maďarsku

V Maďarsku dnes přebývá přes sedmdesát tisíc utečenců z bývalé Jugoslávie. Dvě třetiny z nich tvoří ženy a děti do čtrnácti let. Zbytek jsou starci. Mladého muže potkáte mezi uprchlíky zřídka. Ti, kteří tu jsou, týden dva odpočívají, pak v blízkosti tábora vykopou zbraň, kterou tam dříve ukryli, a vracejí se do vlasti dále bojovat.

Válka je stále krutější

Největší maďarský, ale také evropský tábor pro uprchlíky z bývalé Jugoslávie je ve městě Nagyatád, třicet kilometrů od chorvatských hranic. Návštěvu tábora začínám na budapešťském ministerstva vnitra. V rozporu s tvrzením maďarských přátel, kteří mi líčili gigantické komplikace, spojené s vyřizováním povolení ke vstupu do tábora, mě nikdo nelegitimuje, propustku si vyplňuji sám a milá brunetka ze sekretariátu několik minut obětavě bloudí těsnými chodbami při hledání kohokoliv, kdo vlastní úřední razítko. Do Nagyatádu jedu autem. Ozbrojený strážce před branou mi po mé maďarské promluvě klade s přátelským úsměvem jedinou otázku: „Vy jste Maďar ze Slovenska?“ Vrtím hlavou a vysvětluji, že jsem Polák. Rozzáří se ještě víc: „To se podívejme, ani jsem nevěděl, že tam taky žijou naši!"Závora se zvedá a za chvíli se ocitám na ohromném korzu, kde se pomalu a mlčky prochází několik lidí. Ve správní budově mě vítá Lajos Gyürkös, asi třicetiletý zástupce ředitele tábora. "Teď je to idyla,“ začíná, "máme tu 2.200 uprchlíků.…