Profesionálové nastupují
Zdá se mně, že Benjamin Kuras si ve druhém letošním čísle Respektu zjednodušil situaci. Příjemnější než polemizovat se skutečným protivníkem je vytvořit si obraz hlupáka a vložit mu do úst slova, se kterými pak chceme polemizovat.
Zdá se mně, že Benjamin Kuras si ve druhém letošním čísle Respektu zjednodušil situaci. Příjemnější než polemizovat se skutečným protivníkem je vytvořit si obraz hlupáka a vložit mu do úst slova, se kterými pak chceme polemizovat.
V článku autor líčí nářky českých umělců. Své jistoty ztrácejí umělci donedávna „oficiální“, ale svou mesiášskou roli prý hořce opouštějí i tvůrci donedávna disidentští. To je paušalizace, která podle mého názoru překračuje meze žurnalistické licence. Jsou přirozeně tací, kteří hořekují, ale jsou i jiní, které nová situace po čertech baví, kteří ji cítí jako novou výzvu. Proto by bylo daleko lepší, kdyby Kuras polemizoval s konkrétním názorem či souborem názorů, které někde posbíral.
„Co se děje, není kulturní úpadek, nýbrž počátek odchodu umělé kultury a vzniku kultury přirozené,“ praví londýnský dopisovatel. To je také zjednodušení. Dá se snad říci, že kultura, která reaguje na nenormální poměry, je sama nenormální? Myslím, že daleko nenormálnější by bylo, kdyby kultura působící v nenormálních poměrech reagovala na poměry normální (tedy poměry například na Západě). Pro větší stručnost si odpustíme ovšem definici normality. Kolik jí v dějinách bylo?Kultura prostě začíná reflektovat změněné poměry. Líbí se mi, že Benjamin Kuras na ně upozorňuje, a tím může mnohým pomoci se s nimi vyrovnat. Ale proč ten zbytečně kantorský a zlomyslný tón? Nemyslím si, že trh je jediným arbitrem,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu