Obchody za babku

Útočná reklama se denně snaží občana přesvědčit, že je bezradným prosťáčkem, který neumí posoudit, zda je výhodnější koupit akcie Smíchovského pivovaru a karlovarské porcelánky, nebo zadluženého státního statku. A zabírá to. Kdyby některé investiční privatizační fondy nepřehnaly hromadné skupování kupónových knížek, mohly patrně získat obrovskou část privatizovaného majetku. Doslova za babku, dík naivitě lidí, kteří za deset modrých bankovek prodávají budoucí vlastnictví akcií v hodnotě neskonale větší.

Ze sdělovacích prostředků se jaksi vytratila informace, že každý bude mít možnost přímo si objednat akcie v pěti postupných kolech. Na původní záměr kupónové privatizace jako by náš tisk zapomněl. Všude se píše o výhodách IPF, ale seriózní informace o podmínkách přímého nákupu chybějí.

Lidem nikdo neříká, že o všech podnicích zařazených do kupónové privatizace budou mít do března dostatek solidních informací, které je zbaví pocitu, že nejsou schopni sami se rozhodnout. Nikdo jim také neříká, že celou tu dotěrnou reklamu zaplatí nakonec oni sami, když své kupóny IPF svěří.

Některé časopisy montují skrytou propagaci určitých fondů přímo do textu, jistý „nebojácný deník, který stojí za to číst“ nabízí za investice 500 bodů do svého fondu předplatné na půl roku. To vše lze pochopit, i když sotva obdivovat. Zaráží ale malá ochota médií otevřít diskusi a kriticky zhodnotit sliby a výhody IPF. Že by vliv inzerentů byl tak silný?

Nevýhodný…