Evropa se brání

Nic není v Evropě, jak bývalo. Padl nejen jaltský systém, fixující rozdělení Starého světa mezi dva nepřátele na život a na smrt, padl i systém versailleský, jak jej zrodila 1.válka.

A přestože nejsou tyto změny plodem horké války, pouze konce války studené, podkopaly natolik evropskou stabilitu, spočívající čtyřicet let paradoxně na vratké rovnováze mezi nesmiřitelnými protivníky, že si čerstvě vzniklá nejistota vyžaduje jakési poválečné mírové konference. Podobně jako v roce 1919 by se na ní mohly hlavní mocnosti spolu s malými státy dohodnout na nejrozumnějším uspořádání kontinentu, jež by posvětily autoritou své síly. Síly, která je dnes dána víc než kdy předtím vahou ekonomik. O bohatství jako záruku klidu a o chudobu jakožto zdroj rozvratu jde po kolapsu ideologií především.

Přestože to nikdo přímo neřekl, bylo setkání téměř padesáti ministrů zahraničí KBSE minulý čtvrtek a pátek (30. a 31.ledna) v Praze jakousi první fází takové mírové konference, která by mohla se vší slávou propuknout za pár měsíců ve Finsku pod krycím názvem Helsinky 2.

Jestliže se donedávna západní Evropa cítila před chaosem chráněna svým jaderným potenciálem, hrozba se dnes změnila. A tato Evropa má velké obavy. Cítí se ohrožena rozpadem Sovětského svazu a Jugoslávie: gigantickým atomovým arzenálem ponechaným téměř bez kontroly i přízrakem opravdové války s rozbombardovanými městy a mrtvými přímo v Evropě.

Islám s Evropou

Jak na takové…