O slavnosti, hostech a čase

O slavnosti, hostech a čase

Němcův legendární film neztrácí aktuálnost

O filmu režiséra Jana Němce O slavnosti a hostech 1966 jsem vždycky jen četl. Neměl jsem, kde bych ho viděl. Bez videa, bez možnosti docházet na tajné projekce „trezorových filmů“. V 80.letech režim pro klubová kina některé filmy 60.let uvolnil, ale tenhle mezi nimi nebyl a bylo jaksi společensky nemístné domnívat se, že by být mohl. To je přece jeden z nejostřejších výpadů proti režimu! - tvrdily vlastně shodně obě strany. Jen každá z toho vyvozovala, dle svých možností, jiné důsledky. Konečně 24.listopadu 1992 měl film O slavnosti a hostech opožděnou premiéru v televizi. Pro toho, kdo ho znal jen z doslechu a četby - netušeně aktuální záležitost!

Srozumitelná absurdita

Sedm hostů jí a popíjí a útržkovitě, nesrozumitelně hovoří o všem a o ničem. Něco jako snídaně v trávě. Vedou se řeči. Když vám četba, vzdělání a předsudky nabídnou tzv. osvědčené kategorie, řeknete si nejspíš: stylizace inspirovaná absurdním divadlem, typický přístup českého umění 60.let. Poněkud zděšeni po chvíli zjistíte, že jim velmi dobře rozumíte, že je znáte, je to tón, který večer před odvysíláním filmu zněl ve zpravodajských relacích: politici říkají do nastrčených mikrofonů jakási vzájemně se vylučující torza, jež sama o sobě jdou pochopit málo nebo vůbec, víc jako rozporuplný celek, kterému můžeme říkat obraz demokracie. Pokud jsme optimisty. O slavnosti a hostech zdaleka není jen ostře…