Hra o budoucnost

Hra o budoucnost

Roku 1918 poslední rakousko-uherský panovník zprostil závazku všechny, kteří přísahali věrnost trůnu. Minulou středu přijatý zákon o zániku federace však podobné ustanovení neobsahuje. Za necelých čtyřicet dnů tak vzniknou státy, jejichž poslanci, vojáci a někteří policisté přísahali věrnost zemi, která již nebude existovat.

Optimisté po středečním hlasování Federálního shromáždění tvrdí, že zvítězil rozum; pesimisté, že lidská špatnost. Idealisté věří, že Valtr Komárek hlasoval pro zákon, protože přece jen nakonec pochopil, o co dnes běží; realisté vědí, že za to dostane velvyslanecké křeslo v Chile.Osobní pohnutky však v politice váží míň než konkrétní činy. Proto jsou skutečné motivy třinácti opozičních poslanců (šesti slovenských a sedmi českých), kteří odsouhlasili konec ČSFR, vedlejší. Historii bude zajímat jen to, jak hlasovali.

Klaus si potvrdil kredit

Stejně tak je faktem, že schválení zákona znamená, alespoň pro tuto chvíli, zklidnění rozbouřené politické hladiny. Mírové dělení států není ani ve dvacátém století samozřejmostí, a odvrácení rizika divokého rozpadu je proto pozitivním výsledkem kuloárových dohod.Z české strany má na tom hlavní podíl Občanská demokratická strana, respektive její předseda Václav Klaus, který prokázal nesporný politický cit a odhad. Přitom neústupnost, s jakou opakovaně odmítal přistoupit na kompromis ve věci referenda, se většině lidí - dokonce i z řad ODS - zdála jen projevem jeho osobní arogance. Výsledek středečního hlasování však dal českému premiérovi za pravdu a posílil jeho státnický kredit.Přesto si Klausova pozice dál ponechala staré otazníky. Protože veřejnost vnímá předsedu ODS jako symbol pragmatismu, bude jej podporovat jen tehdy, pokud bude mít úspěch. V tom se Klausova role liší od postavení Václava Havla: toho občané zatím stále zahrnují přízní, ačkoliv jeho politika se nezadržitelně proměňuje v prázdná, nic neříkající gesta.

Občanskou válku pro pár křesel

Pro českou opozici znamená výsledek středečního hlasování politické Waterloo. Vnitřně nejednotné Liberálně sociální unii (LSU) a sociálním demokratům (ČSSD) se podařilo prohrát téměř všechno, co se prohrát dalo. Cestu k politickému hrobu jim přitom vydláždili sami partajní vůdcové, když s kartou referenda hráli vabank bez ohledu na měnící se společenské klima. Přízemnost současného postoje tzv. konstruktivní opozice dobře ilustrují slova předsedy ČSSD Jiřího Horáka: „I když naše rozhodnutí bylo hlasovat proti zákonu, jsem rád, že prošel. Kdyby se tak nestalo, bylo by nebezpečí dalších neústavních postupů a politického chaosu.“ Hlava sociálních demokratů tak bez uzardění přiznává, že jeho strana byla za posílení svých mocenských pozic ochotna vystavit milióny občanů riziku společenské a politické destabilizace. Opilecké hajlování nad plátky tučné tlačenky a útok zpitého poslance Kondelíka (LSU) na zpravodaje agentury IAM jsou pak už jen druhou, vulgárnější stranou téže opoziční mince.Politická porážka opozice se ovšem naplno projeví až v příštích týdnech a měsících. LSU i ČSSD totiž budou muset definovat svůj vztah k novému českému státu. Souběžně s tím navíc musí vyřešit frakční boje, které hrozí obě strany rozložit. Podle průzkumu veřejného mínění přitom jejich podpora ve veřejnosti klesá, a nemohou tedy setrvat ani na obvyklém opozičním požadavku nových voleb. Ty by totiž v dané chvíli vyhrála vládní koalice, respektive ODS. O nových volbách ovšem překvapivě nemluví ani předpokládaný vítěz. Naopak razantně odmítá i jen vyslovit podobnou myšlenku. Proč?

Volby nikdo nechce

Čistě teoreticky by nové volby byly po vzniku nového státu na místě. Českou republiku čeká nelehká doba, ve které bude výkonná i zákonodárná moc potřebovat neotřesitelnou legitimitu. Navíc hrozí nebezpečí, že během následujících dvou let vyprchá dnešní nadšení většiny české společnosti pro rychlý přechod k tržnímu hospodářství. Hospodářské a mezinárodní komplikace, které budou nutně nový český stát zpočátku provázet, dodají sílu dnešní zesláblé opozici. Šéfové ODS sice takový scénář připouštějí, tvrdí však, že riziko, které s sebou nese volební kampaň, je pro začátky nového státu větším nebezpečím.Budeme-li věřit tomuto vysvětlení, odmítá ODS nové volby právě proto, že znamenají nepřiměřené zdržení ve stavbě samostatné republiky. Jinými slovy: Klausův tým čekal dva a půl roku na příležitost „dělat něco užitečného“ a v realizaci svých projektů už nechce ztratit ani den. Tomu je ochoten obětovat i téměř jisté vítězství v předčasných volbách, které by mu pojistily vládu na další čtyři roky.

Účelový kompromis

S volbami přímo souvisí ještě jeden aktuální problém: převod federálních poslanců do republikových parlamentů. Jako první s tím přišel Václav Klaus během schůzek ODS a HZDS. Kalkuloval totiž, že mu tento krok zajistí hladkou spolupráci Federálního shromáždění, a proto výměnou za souhlas s likvidací státu nabídl poslancům možnost další kariéry.Kritici takového postupu říkají, že přidělování „politických trafik“ je nemorální a v samých základech podlamuje vznikající český stát. Nejhlasitější z nich - například ODA nebo OH - ovšem na federální úrovni žádné „své lidi“ neměli, a jejich obrana demokracie proto není tak věrohodná, jak by si sami přáli.Stoupenci projektu naopak tvrdí, že z čistě právního hlediska je přechod poslanců v pořádku. Československá federace vznikla, alespoň formálně, z vůle národních rad a ve chvíli, kdy se rozpadá, se federální poslanci jen vrací zpět do republikových parlamentů.Pro občany je hra o budoucnost federálních poslanců neprůhledným divadlem politických kuloárů. Emocionálně však cítí, že tu není cosi v pořádku. Na celé věci jim vadí hlavně to, že do Senátu přejdou lidé, které volili jinam. Svoji roli hraje i to, že mezi poslanci FS je řada těch, jejichž jedinou dosavadní kvalifikací byla nadměrná konzumace alkoholu v parlamentním bufetu.V.Klaus se však zatím podle všeho rozhodl ke stejné neústupnosti jako v případě referenda. Protože však jde o zkušeného politika, nemůžeme předem vyloučit žádné překvapení. Celý manévr s transformací federálních poslanců může z politické scény zmizet stejně rychle, jako se na ní objevil. A stejně dobře je možné si představit, že začátkem ledna ODS náhle vystoupí s požadavkem předčasných voleb.