Je možné mluvit a psát správně bez diskriminace?

Je možné mluvit a psát správně bez diskriminace?

Dobrodružství amerického feminismu (III)

Před několika lety šokovala slavná kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová posluchače na konferenci PEN klubu v Montrealu projevem, který tam pronesla anglicky. Snad je spíš na místě jenom říct, že „způsobila oživení v sále“ - tu frázi miluju, protože nepřímo říká, že projevy jsou většinou umrtvující otrava.Řeč paní Atwoodové, hned na začátku, otrava nebyla. Spustila asi takhle: The writer is about to start work on a new novel. She has to decide… Jazyky jsou velice různé, a nejde všechno přeložit tak, aby čtenář rázem pochopil, proč projev mazané Atwoodové způsobil „oživení v sále“. Přesto se pokusme: „Spisovatel se chystá psát nový román. Musí se rozhodnout…“ Nic moc oživujícího, ale to proto, že čeština může podmět zamlčet, kdežto angličtina nikoliv: druhá věta autorčina projevu nemusí proto v českém překladu začínat: „On se musí rozhodnout…“ Kdyby řekněme Lenka Procházková chtěla podobně namíchnout shromáždění spisovatelů v Praze, začala by „spisovatel se chystá napsat nový román“ a potom by pokračovala, „aby se jí kniha povedla…“, pomysleli by si přítomní, že se v prvním slově projevu přeřekla a že mluví pouze o spisovatelkách. Kdyby z tribuny zahřímal Vaculík „spisovatel má právo…“, bralo by se to, že hájí zájmy spisovatelů bez rozdílu pohlaví.Angličtina totiž od slova writer nemá ženský tvar; je to výraz generický, zahrnující obě pohlaví. Jenže v…