AIDS v nedokonalém světě
Sotva se najde někdo, kdo by tvrdil, že umíme vyřešit všechny problémy světa, v němž žijeme. Ale paradoxně léčení nemocí jako by patřilo do kategorie těch problémů, o nichž si lidé běžně představují, že je zvládnout dokážeme - jen je třeba se „víc snažit“. Od lékařské vědy se očekává, že přistoupí k nemoci podobně inženýrským způsobem, jako když se automechanik chystá na opravu porouchaného auta.
Na počátku byl optimismus
Bezstarostnému pocitu, že ztráta zdraví je pouhým „technickým nedopatřením“, se kterým si moderní věda hravě poradí, pomohli na svět sami lékaři. Když se zhruba před půl stoletím objevily sulfonamidy, penicilín a vakcína proti obrně, vstoupil do medicíny optimismus. Kdysi smrtelné infekční nemoci přestaly být problémem a zdálo se, že se s nimi doktoři jednou provždy vypořádali. Zůstávaly tu sice stále nádorové a srdeční choroby a různá degenerativní onemocnění, ale to na vítězné náladě nic nezměnilo. Zavládla představa, že průběh nemoci lze zvrátit, pokud se dost ví o jejím mechanismu. Jak napsal v polovině sedmdesátých let známý americký lékař a esejista Lewis Thomas: „Zkrátka věřím, že hlavní nemoci se staly přístupnými biologickými hádankami, hádankami v zásadě řešitelnými.“ To byl dobový pocit a Lewis také svůj text příznačně pojmenoval: Lékařská poučení z historie.Pak se náhle objevil AIDS. Zrovna v době, kdy se vědci odvažovali k prvním mírně optimistickým prognózám ohledně rakoviny. Dokázali totiž…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu