Úlitba klidnému rozchodu

Tento týden dospěje výstavba vodního díla Gabčíkovo do rozhodující fáze: ve čtvrtek 15.října má být přerušena lodní doprava na pohraničním úseku Dunaje. Jak uvedl na středeční tiskové konferenci ředitel státního podniku Vodohospodářská výstavba Július Binder, od tohoto data se může přistoupit k přehrazení řeky. Neznamená to nic jiného, než definitivní krok k uskutečnění sporné varianty C - dokončení díla výhradně na slovenském území.

Maďarská vláda je v pasti mandátu
Nervozita na obou březích Dunaje stoupá, ale vše probíhá podle starého scénáře: Bratislava se ze svého stanoviska odchýlit nechce (nepřipraví se o první hmatatelný povolební „úspěch“), Budapešť se svého postoje držet musí (stále platí rozhodnutí maďarského parlamentu z dubna 1991, které vládu zavázalo jednat pouze o likvidaci stavby). Kromě toho má slovenská vláda proti sobě jen ekologické aktivisty, zatímco maďarská celou opozici i část vlastních poslanců, jejichž trpělivost nehodlá zkoušet.

Maďarsko tedy hraje ve sporu o Gabčíkovo černými figurkami, stejně jako Česká republika při státoprávním jednání, ale Budapešť na rozdíl od Prahy nemůže pružně reagovat. Výsledkem jsou i rozporné výroky týkající se případné rozhodčí komise ES. Maďarsko od počátku požadovalo, aby po dobu jejího působení Slovensko zastavilo veškeré práce v korytě řeky. Ferenc Mádl, ministr odpovědný za vodní díla na Dunaji, minulé pondělí v rakouském tisku uvedl, že nyní si Budapešť žádné podmínky neklade: „Práce komise může začít, čekáme na rozhodnutí druhé strany.“

Ve čtvrtek byla dohodnuta bratislavská schůzka představitelů ministerstev zahraničí ČSFR, SR a Maďarska, z níž by měla vzejít společná žádost adresovaná Evropskému společenství. Na páteční tiskové konferenci však mluvčí vlády Balázs László připomněl podmínku účasti odborníků z ES: po dobu jejich činnosti zastavit veškeré práce na obou stranách soustavy vodních děl.

Slovenská řeka, československá hranice
Ať už se bude spor o Gabčíkovo řešit v Bruselu, ve Štrasburku, v Haagu či v Helsinkách, lze zcela vyloučit možnost, že by konečný verdikt vyzněl ve prospěch zbourání hotové stavby. Proto je třeba za „válečnou“ propagandou rozlišovat, oč by vlastně v případném kompromisu šlo, a nepovažovat variantu C za nezpochybnitelnou a integrální součást projektu.

V tomto ohledu se příznačně zachovala federální vláda, když nedávno na návrh ministra Moravčíka schválila šestimiliónový příspěvek z rozpočtu federace na propagaci Gabčíkova. Proti byl pouze místopředseda Macek, jenž si však důvody ponechal pro sebe. „Odmítám se vyjádřit k tomu, proč jsem hlasoval proti. Jako člen federální vlády musím akceptovat její kolektivní rozhodnutí,“ sdělil na náš dotaz.Nejde o šest miliónů korun, je to koneckonců nevyčerpaná suma z gabčíkovského rozpočtu a z hlediska dělení majetku zanedbatelná částka, ale o dvě zásadní věci.

Za prvé: na propagaci celého díla, tak jak se dokončuje ve sporné variantě C, bude podepsáno Československo, nikoliv Slovensko. Za druhé: Praha předem posvětila něco, o čem neví, jak bude vypadat a zda nepoškodí české zájmy.Podle ministra Moravčíka je taková propagace „ctí československé diplomacie“. Rovněž je „v zájmu Československa, protože Československo je smluvní stranou“ a „protože v souvislosti s vodním dílem se staví například otázka hranic“. Premiér Stráský jen rezignovaně dodává:

„Je to absurdní. Ale federace musí navenek vystupovat jako federace, i když se rozpadá.“ Opět se tedy vracíme k „české pojišťovně“: rozhodnutí o sporné variantě C si vyhradila Bratislava, ale hranice na Dunaji zůstane co možná nejdéle československá.