Rizika privatizace

Obloha nad kupónovou privatizací v posledních dnech poněkud ztemněla. Je situace opravdu vážná, nebo propadáme panice a hysterii? Obojí je pravda. Jsme ve spárech defraudantů, mafií a cizího kapitálu, jak nás s gustem straší levicový tisk, nebo se staly chyby, které je čas napravit a z kterých lze se poučit?

Téměř vše je legální

Co se vlastně stalo: ubohá a nevkusná státem organizovaná reklamní kampaň selhala. Investiční privatizační fondy (IPF) svými sliby přilákaly občany a zachránily kupónovu privatizaci před téměř absolutní lhostejností. Čím více občanů projevilo zájem o privatizaci, tím více se roztočila spirála předhánějících se slibů a tím také více vzrostlo riziko, že sliby nebudou splněny (RIZIKO č.1). Účetní hodnota majetku na jednoho občana klesá. „Fondy si pod sebou podřezávají větev“ (M.Kubánek, Finanční noviny, 23.ledna), ale ze strachu se nemohou zastavit ve vzájemném předhánění. Některé fondy, hlavně pak zřejmě fondy Harvardské, soustředily pravděpodobně obrovské množství kupónových knížek (RIZIKO č.2). Ukázalo se, že zcela schází právní rámec fondů (RIZIKO č.3). Přestože paniku způsobil především nedostatek knížek, je tento problém již věcí druhořadou. Navíc nikdo nepodal důkaz, že se knížky skutečně staly předmětem masové spekulace (kterou nikdo nezakázal), nebo zda jich bylo prostě vytištěno málo (chyby ve vyplňování, suvenýry pro občany a turisty, rodiče kupují omylem i pro děti, nákupy knížek pro zaměstnance atd.).V zásadě…