Obraz i znamení
Čínská kaligrafie
Výrazové kvality písma zaznamenali všude. V Evropě se individuální rukopis záhy stal předmětem rozborů, vycházejících z předpokladu, že rukopis je grafickou obdobou psychofyzického ustrojení pisatele: první „grafologický“ spis boloňského lékaře profesora Camilla Balda vyšel v roce 1622. Tyto rozbory ovšem písmo pojímaly jako činnost povýtce mechanickou, či aspoň reflektivní, netvořivou, což se projevovalo i tím, že v odchylkách od normy, považovaných za signifikantní, sledovaly především odchylky opakované, frekvenčně nápadné a přitom podvědomé.Číňané naproti tomu ze stejného zjištění vyvodili inspiraci k záměrné písařské expresi. Individuální písařské výkony a v nich se tvořící rukopisy dávno před námi pochopili ne jako bezděčné projevy psychofyzických automatismů, ale jako záměrný a tvořivý výraz osobnosti písaře, tvůrce. Záhy ustavili kaligrafii jako plnoprávný umělecký obor, jenž je s to v nejčistších znakových formách vyjádřit pocity, city a ideje člověka v jeho jedinečném, neopakovatelném vztahu ke světu.
Magie tvaru
Dvě úspěšné pražské výstavy japonských kaligrafů - ve Valdštejnské jízdárně v roce 1987 a v Mánesu v roce 1991 - prokázaly, že náš divák kaligrafii přijal a že ji ocení, jakkoli se jazyková bariéra zdála být těžkým handicapem. Handicap se však ukázal překonatelný a vlastně nedůležitý. Evropské výtvarné cítění prošlo vlastní zkušeností znakových umění poetismu a surrealismu a stalo se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu