Senát místo rady

Současný parlament schvaluje zákon tím obtížněji, čím je důležitější. Ani ne tak proto, že vyvolává větší názorové střety, ale proto, že při platnosti zákazu majorizace v Sněmovně národů jej může zablokovat pouhých 38 poslanců. Hlasování v početnější Sněmovně lidu je pak téměř zbytečné.

Prezidentův návrh Federální rady se snažil tuto patovou situaci vyřešit. Pokud by v ní nezasedali členové národních rad, mohla z našeho politického života jednou provždy vypudit na národní nedůvěře stavějící princip majorizace. Poslanci ji však trochu lehkomyslně zamítli a naopak se jim zalíbila myšlenka senátu.

Senát jako rozhodovací orgán se od Sněmovny národů v dané chvíli liší především tím, že by zákony neprojednával, ale schvaloval. Má se přitom zabývat pouze důležitými, tj. ústavními a taxativně vymezenými normami. Přísluší mu právo je upravit, ale v tom případě se zákon musí ještě znovu vrátit do poslanecké sněmovny. V senátu by mělo být jen 100 členů starších pětatřiceti let a má sídlit v Bratislavě. Princip majorizace to ovšem neřeší, naopak. V „senátní“ variantě by mohlo ústavní zákony blokovat pouhých 21 českých nebo slovenských poslanců - tedy o 11 méně než dnes.

Praxe schvalování vybraných zákonů může ke zjednodušení práce parlamentu samozřejmě přispět. Ale vyhýbá se hlavnímu problému - průchodnosti těch nejkritičtějších právních norem. A ostatní kosmetické úpravy ještě přilévají olej do ohně. Věkový limit (35 let) nahrává většímu zastoupení…