Pozor, smog!

Často slýcháme, že nemáme na to, abychom žili ve zdravějším a hezčím životním prostředí. Budeme si to prý moci dovolit, až zbohatneme na jeho další devastaci.

Chápu, že kde nic není, ani čert nebere. Stěží však pochopím, že si nemůžeme půjčit na přírodu, když si můžeme půjčovat miliardy na „Hliník“ v Žiaru n.Hronom, na Gabčíkovo nebo na jubilejní výstavu, které se nám stejně nikdy nevrátí. Vůbec však nepochopím, proč nemůžeme udělat něco pro sebe zadarmo, jde-li to.

Tak kupříkladu Pražský magistrátní úřad se už třetí sezónu dohaduje na znění smogové vyhlášky. Zatímco do loňského roku postrádal pro takový počin legislativní nástroje, letos mu pro změnu nově přijatý zákon o ochraně ovzduší a státní správě ochrany ovzduší v něm brání. A tak smog nerušeně padá na hlavy a do plic všech Pražanů dál.Spory se vedou snad o všechno. Hlavně však o to, kdo má pravomoc vyhlašovat smogovou situaci a kdo rozhodovat, které zdroje znečištění regulovat. Nejhlasitěji se mluví o tom, že regulace stacionárních zdrojů (komíny výtopen, továren, lokálních topenišť) by prý Prahu stála za jediný den milióny. Méně už o tom, že levnější je omezovat automobilovou dopravu; zakázat automobilům vjezd do centra (nevedou-li právě nemocné nebo chleba) stojí především ztrátu přízně automobilové lobby. Vůbec nikdo se ale nezmínil o tom, že lze prostě prohlásit: „Lidi, pozor, smog!“ A že noviny, televize, rozhlas mohou stále dokola a tak, aby to každý slyšel, upozorňovat: "Nechcete-li…