Nedemokratická obrana demokracie

V sobotu 11.ledna se alžírský prezident Šadlí Bendžedíd zničehonic objevil uprostřed televizního deníku a oznámil, že již před týdnem rozpustil parlament a že nyní podává demisi. Leccos nasvědčuje tomu, že pod nátlakem. Mezitím se v ulicích rozmístilo bez velkého rozruchu vojsko a Nejvyšší bezpečnostní rada, prezidentův poradní orgán, oznámila, že druhé kolo voleb se nebude konat. Pár dní nato převzala kolektivní vedení země pětičlenná Nejvyšší státní rada, v níž kromě premiéra zasedají armádní velitelé.

Islámská fronta spásy vydala výzvu k odporu, ale na ulicích zatím panuje klid. Hovoří se o tichém puči a o zastřeném vojenském režimu. Někdy také o možnosti občanské války. A vzdor záplavě komentářů nelze zatím dost dobře předvídat, v jakém smyslu bude jednou alžírský příběh poučením o tom, kde leží hranice demokracie.

Pro FIS čtvrtina voličů

V prvém kole prvních svobodných parlamentních voleb, konaných 26.prosince 91 většinovým systémem podle francouzského vzoru, dosáhla přesvědčivého vítězství Islámská fronta spásy (FIS). Z celkového počtu 430 poslaneckých mandátů získala okamžitě 188, zatímco její soupeři Fronta národního osvobození (FLN) obdržela jen 15 a Fronta socialistických sil (FFS) pouze 25 křesel. Navíc její kandidáti postoupili do druhého kola ve velké většině ze 199 obvodů, kde měli jít voliči k urnám znovu 16.ledna. Cíl dosáhnout parlamentní většinu, možná i třípětinovou, se zdál na dosah ruky. Tím spíš, že…