Sliby, chyby a pan doktor
(glosář)
Bylo nevýslovně povzbudivé, když krátce po svém prvém zvolení prezident Havel prohlásil, že napříště by měl mít u nás dveře ke vzdělání otevřené každý. Že by měl být přijat po splnění nejzákladnějších předpokladů každý zájemce o určitý obor, a teprve prvé semestry studia spravedlivě ukáží, kdo na školu má a kdo ne. Znělo mi to v našem permanentním Absurdistánu svou normální, přirozenou logikou jako hudba sfér. A zaznělo to tehdy z obrazovky v tomtéž nadějemi těhotném čase, kdy prezident oblétával gabčíkovské hráze mezi asiatským a evropským myšlením a upřímně se pohoršoval nad megalomanským pomníkem blbosti minulé éry. Opět normální slova v nenormální době, vymknuté z kloubů: a opět zněla jako balzám. A dnes?
Pomník blbosti sametové
Monstrum jako nezvratný betonový argument proti přírodě je úspěšně před dokončením. Jeho nejpodstatnější a nejkontroverznější části (varianta odvedení hraniční řeky) se hekticky prostavěly mj. z peněz federálních daňových poplatníků nikoli za vlády prezidenta Husáka, ale prezidenta Havla (plus premiérů Čalfy, Mečiara a Čarnogurského: jejich tři jména nechť jsou na pomníku svorně vytesána pro poučení příštím generacím). Proč se tenkrát po listopadu okamžitě nepřestalo stavět, nesvěřilo se vše k rozhodnutí nezávislým ekologům, nezrušila se ostudná smlouva o výstavbě? To je mi stejně nepochopitelné, jako proč se dnes s okamžitou platností nezakážou freonové spreje, proč se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
