Taková je válka
Reportér Respektu v Náhorním Karabachu
Začíná útok. Dělostřelecké a tankové granáty dopadají na frontové pozice na okraji města. Vracím se do týlu. Náhle zatřese zemí ohlušující detonace. GRAD. Do mrtvých ulic dopadá jedna raketa za druhou. Déšť ustává, bouře odchází, měsíc spoře osvětluje apokalyptickou scenérii hořících trosek Askeranu. Běžím po bývalé hlavní třídě. Vyhýbám se hromadám suti z rozbořených domů, povaleným stromům, ohořelým zbytkům aut. Při zlověstném svistu padám na rozbombardovanou dlažbu. Do očí mě štípe kouř, špatně se mi dýchá. Dobíhám na konec města. Tlusté zdi středověké pevnosti, kterou před staletími postavili Arméni proti tureckým útočníkům, jsou bezpečné.Tmou se řítí sanitka. První ranění této noci. Ohnivá koule minometné exploze odlamuje kus skály nedaleko od ní. Současná podoba války v Náhorním Karabachu dává mírovým snahám pramalou naději.
Jerevan: Karabach jako prestižní otázka
„Pro Armény i Ázerbájdžánce je problém Karabachu prestižní záležitostí. Racionalita a humanita jde stranou. A to je naše tragédie. Vypuknutí války mezi Jerevanem a Baku je otázkou času,“ říká mi v arménském parlamentu jeden poslanec. Prosí mě, abych neuváděl jeho jméno. „Doba je zlá, politických vražd přibývá,“ omlouvá se.Otázka karabašské enklávy je nyní univerzálním odrazovým můstkem pro opozici. Celoarménské národní hnutí prezidenta Levona Ter-Petrosjana vede v této věci nanejvýš pragmatickou a, zdá se, především…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
