Jan Zábrana: Ukázky z deníků
Počátek února 1976
Někteří partajníci z 60.let, hlavně bývalí funkcionáři, dávno zkrachovaní, odešlí a vyházení, dodnes - když vzpomínají na tu dobu před čtvrt stoletím - ztají dech, zjihne jim - jako kdyby se byli podíleli na něčem VELIKÉM! TAJEMNÉM! SVATÉM!Když člověk ztratí v životě veškerou naději na cokoli, měl by zároveň i přestat chtít žít dál. Z toho, že ani tehdy člověka nepustí vůle k životu, jsou potom ty nejhroznější, nejodpornější konce, při nichž se lidé mění v obludy, monstra, zrůdy - to, co je odhodláno žít dál, je pouze pohromadě držící prach a marnost nad marnost, animální individuum nehnusící se ničeho, manipulovatelné kýmkoli, v němž je základní naprogramování - Velkým Plánovačem, s nímž nikdo z nás nemá tu čest - pervertováno ve fungující, dál fungující sebevýsměch. Had přeseknutý v půli, jehož čelisti dál rdousí a pohlcují králíka, jehož čelisti dál fungují podle už neplatného, zrušeného programu: zachovat život i ve chvíli, kdy život už je ztracen… Co zbývá, je potom ten bratr vepř, jak tomu říkal sv.Bernard, který je v každém člověku. Ten žije dál.
Od návratu a rozhlasových a televizních „interviewů“ čs. „rozvědčíka“ Pavla Minaříka uplynuly tři nebo čtyři dny a už dnes - 8.února - v nedělních rozhlasových Živých slovech oznámili, že jeden z našich nejpopulárnějších zpěváků složil „na oslavu Minaříkova hrdinství“ píseň, kterou zazpívá za několik dnů na Festivalu současné politické písně."Špatné…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu