Strach z hosta

Strach z hosta

Německá diskuse o právu na azyl

Slovo xenofobie označovalo v antickém Řecku výstřední duševní chorobu. Xenos totiž ve staré řečtině znamená nejenom cizí, ale také host, protože podle zvyklostí mediteránního pohostinství je cizinec především hostem. A kdo se bojí hosta, je blázen. Uvedená definice vztahu k cizosti a jinosti dnes beze zbytku neplatí nikde na světě, není vzdálená jen Němcům, ale právě mezi Rýnem a Odrou má přesně opačná tradice hlubší kořeny než v mnoha jiných zemích, vzhledem k relativně velice vysoké životní úrovni je zároveň absurdnější a v kontextu dějin tohoto století vyvolává nepříjemnější asociace.Před dvěma měsíci uspěly ve volbách do zemských parlamentů v Bádensku-Württembersku a Šlesvicku-Holštýnsku strany, jež usilují o přízeň voličů především xenofobními hesly. Dosáhly sice horších výsledků než například stejně laděná francouzská Národní fronta, ale každý rozumný německý politik dobře ví, že to, co může prezident Mitterrand, ještě dlouho neprojde - i přes příslovečnou „milost pozdního narození“ - kancléři Kohlovi. Debata o azylovém právu, respektive o nutnosti jeho redukce, táhnoucí se už mnoho měsíců všemi německými předvolebními kampaněmi, má proto dvě z hlediska vlastního objektu diskuse zcela nepodstatné složky: vnitropolitickou, s populistickými ohledy jednotlivých stran na přízeň voličů, a zahraničně politickou, která bere v úvahu liberální pověst sjednoceného a silného Německa v zesláblé Evropě.

…