Promluva k nočním můrám

Promluva k nočním můrám

Na obou stranách sporu o Sudety jako by stáli němí

Neexistuje dialog - jen víra ve vlastní pravdu

Jak jinak bych měl začít než putováním, které jsem měl právě za sebou! V nohou šest hodin chůze od Třístoličníku lesními houštinami a kapradím ke ztracené nádrži - sotva ji lze vytušit pod nízkými smrky a vysokou trávou; je to začátek Schwarzenberského plavebního kanálu. Šel jsem kolem památníku, který je věnován „duchaplnému tvůrci, inženýru a plavebnímu řediteli“ Josefu ROSENAUEROVI a dál až k hornímu portálu tunelu, k počátku dlouhé černé roury, v jejíž temnotě se mi podařilo objevit záblesk světla české historie … Co vše se v uplynulém půl druha roce přihodilo, ke kolika promluvám a rozhovorům v této zemi došlo! Ale skutečný dialog se dosud neuskutečnil. Lidé na této i na oné straně se do té míry odnaučili mluvit, že i z Čechů se stali Němci - tedy lidé němí - a uplynou léta, než toto umění znovu nabudou. Nevěříte?

Rozpaky toho druhého

Byla tu k mání kupříkladu jedna zkušenost, natolik základní, že ji lze označit za českou: že se těžko hledá člověk, jenž by dokázal opravdu naslouchat a číst. Většina, aniž by to vůbec vnímala, se pustí rovnou do interpretace. Pracuje v nich mechanismus, který vše uvádí do pořádku: zacloní to, co přesahuje jejich schopnost chápání, a připustí jen to, v čem naleznou své potvrzení. Jako by za každým výrokem číhal drak s roztaženými křídly. Domýšlejí se, co vězí v dračím peří,…