Cannes 92

Cannes 92 

Největší, nejprestižnější, nejbohatší

Na pařížském nádraží se vynoří dva zemědělští dělníci. Hovoří spolu záhadnou hantýrkou a chtějí si koupit jízdenku domů, do nezávislé republiky Praževice. Je tu ale háček: nikdo neví, kde se jejich vlast nalézá, nikdo nevěří, že jejich zemička na východě Evropy opravdu existuje, že se honosí stabilní demokracií, že nebyla součástí Sovětského svazu. Ti dva nechtějí nic než se vrátit domů, ale nikdo neví jak a kam, a tak na všech úřadech vzbuzují rozpaky, mrzutost a nutkavou potřebu rychle se jich šikovně zbavit. To je začátek filmu Krapačuk, který natočil mladý režisér Enrique Gabriel Lipschutz.Člověk ale nemusí pocházet zrovna z Praževice či třeba z Československa, aby jeho přítomnost na festivalu v Cannes vyvolávala směs údivu a nevole. Cannes totiž staví rovnoměrně na čtyřech pilířích: na penězích, proslulosti, vlivu a uměleckém krédu. Na světě je málo zemí, kde se tyto kvality vyskytují pohromadě.Festival oslavil pětačtyřicáté narozeniny. Jeho ředitel Gilles Jacob si nemusí dělat starosti, že mu vyhlédnuté filmy přebere konkurence. Cannes je největší, nejprestižnější, nejbohatší. Zlatá palma už dnes nutně neznamená kasovní úspěch, ale zaručuje možnost pracovat dál. To stačí - umělecký film dávno není zlatý důl.Film ve FranciiFestival v Cannes je fenomén typický pro Francii. Na rozdíl od Berlinnale, které je jeho jediným vážným konkurentem a podobá se spíš vojenským manévrům, dokáže Cannes poskytnout…