Výstraha všem extremistům

Na Nový rok podepsali v sídle OSN zástupci salvadorské vlády a partyzánských jednotek FMLN dokument o zastavení palby. Pokud vstoupí toto příměří podle plánu 1.února v platnost, skončí tak dvanáct let trvající občanská válka, se svými minimálně 75 tisíci mrtvými nejkrvavější v dějinách Střední Ameriky za posledních 60 let. Obnova země (k 1.lednu 1992 5,1 miliónu obyvatel na 21.475 čtverečních kilometrech) si podle solidních zdrojů (španělská tisková agentura EFE a francouzská AFP) vyžádá částku 2 miliard dolarů.

Pračka špinavých peněz

V představách kremelských stratégů se měl stát salvadorský konflikt detonátorem, který by odpálil sérii revolucí v celé Střední Americe. Konečným důsledkem tohoto výbuchu mělo být oddělení převážné části španělsky mluvící Ameriky od Spojených států vytvořením - či spíše obnovením - Unie středoamerických republik, která existovala v minulém století. Tím měla de facto skončit blokáda Kuby a Karibská oblast spolu s částí Mexického zálivu se měla změnit v sovětské „mare nostrum“.

Renovovaná Středoamerická unie nemusela být zrovna sovětským satelitem kubánského typu. Strategickým záměrům Sovětů by zcela postačoval stát, vytvářející ve zmíněné oblasti geopolitické vakuum, stát, jehož vnitřní uspořádání mohlo být i víceméně pluralitní, a konečně i takový stát, který by zachoval tržní ekonomiku, byť všelijak regulovanou nebo dirigovanou. Sovětský svaz měl již v tomto smyslu dobré zkušenosti s populistickou Panamou…