Zisky protestních stran
V německých zemských volbách se posílila krajní pravice
Mezi pátým a desátým dubnem utrpěly velké politické strany v Německu hned dvě velké porážky, které lze při troše zlé vůle označit i za dílčí porážky německé demokracie. První z nich znamenaly zemské parlamentní volby v Bádensku-Württembersku a ve Šlesvicku-Holštýnsku: místní krajně pravicové strany (republikáni, respektive Německá lidová unie, DVU) zdárně překročily pětiprocentní volební klauzuli a jejich zástupci zasedli - stejně jako nedávno v Brémách - v zemském parlamentu.Druhou, neméně tvrdou ranou byl verdikt Spolkového ústavního soudu v Karlsruhe, který potvrdil žalobu Zelených o nepřípustném státním financování velkých stran a nařídil změnu zákona z r.1988. Díky tomuto právnímu dokumentu, především jeho nejasné formulaci, mohly strany při každé příležitosti, kdy „zastupovaly vůli lidu“, sáhnout do spolkové kasy a nechat si tuto proklamativní lidovost zaplatit. Příležitostí byly zejména volby, a protože v Německu se volí na nejrůznějších úrovních - včetně Evropského parlamentu - pořád, nastala paradoxní situace: zástupkyně vůle lidu kryly svůj rozpočet více z eráru než z členských příspěvků. Tomu teď má být sice konec, ale potíží je to spíše začátek.Okrajovým barvám německého spektra - hnědým a zeleným - se dvakrát během jednoho týdne podařilo identifikovat s občanským principem v politice. Černá (CDU), červená (SPD) a žlutá (FDP) sice nadále vlají nad Spolkovým…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
