Princip, islám, nebo nafta

Princip, islám, nebo nafta

Obrat v balkánské politice USA

Spojené státy uznaly Bosnu a Hercegovinu a jednoznačně se postavily proti hlavnímu viníkovi krize. Znamená to, že chtějí zůstat v Evropě, že trvají na dodržování principů, nebo jde jen o islámsko-naftový syndrom? Dosavadní diplomatická aktivita Evropy i OSN, spočívající ve snaze o vnitřní domluvu zúčastněných bez účinného vojenského či ekonomického nástroje, ztroskotala. Evropské i americké analýzy byly jednoznačné: rychlé a jednotné uznání samostatnosti Bosny a Hercegoviny je jediný způsob, jak dát najevo postoj k srbskému úsilí o rozbití této doposud nejmírnější republiky postupem, známým z Chorvatska.Při vědomí své mocenské převahy vzal Bělehrad tento signál jako formální gesto. Přehlédl jasné poselství: další agresi v Bosně a Hercegovině nelze považovat za občanskou válku, ale za mezinárodní konflikt. Tvrzení prezidenta Miloševiče, že Srbsko nemá s konfliktem nic společného, je vratké. Působí-li v Bosně federální armáda jako rozhodující síla a podporuje-li srbské polovojenské oddíly, stačí se zeptat, kdo je ta federace, která armádu zásobuje a jíž tato armáda slouží. Federaci už přece tvoří jen Srbsko a Černá Hora.

Balkán není Kuvajt

Změna postoje USA byla překvapivá. Jejich loňský „globální“ pohled na krizi a snaha zachovat Jugoslávii měly své důvody. Patřily k nim obecná podpora integrace, nejistota ze signálu, který by rozpad SFRJ znamenal pro tehdy ještě monolitní SSSR, ale…