Británie odmítla socialismus
Labouristům nepomohla ani hospodářská recese
Parlamentní volby z minulého čtvrtka se zapíší do politických dějin Velké Británie nejméně ze tří důvodů. Poprvé za posledních 180 let se jedné politické straně podařilo udržet u moci čtyři období za sebou. Patrně vůbec poprvé dali voliči ve svobodných volbách znovu důvěru straně, o níž si mnozí z nich právem či neprávem myslí, že přispěla k prohloubení současného hospodářského poklesu v zemi. A třetí pamětihodností je blamáž, kterou utrpěly doslova všechny zdejší instituce, které se zabývají průzkumem veřejného mínění. Od začátku volební kampaně až do sčítání hlasů předpovídaly, že v nové Dolní sněmovně nebude mít žádná strana absolutní většinu a že jako nejsilnější vyjdou z voleb labouristé. Dopadlo to naopak. Konzervativci získali pohodlnou většinu 21 poslaneckých křesel a britský většinový systém se s úlevou vydal vyšlapanou cestou vlády složené výlučně z příslušníků jediné vítězné strany. „Britové nemilují koalice,“ řekl kdysi Benjamin Disraeli.
Labouristická tragédie
Neal Kinnock strávil posledních devět let pracnou přestavbou zkompromitované Labour Party. Podařilo se mu ji znovu učinit zvolitelnou tím, že ji posunul do politického středu. Na sklonku studené války se přesvědčil, že požadavek jednostranného jaderného odzbrojení je v Británii vrcholně nepopulární, a zřekl se ho. Z téhož důvodu zrušil socialistické zbožnění nacionalizace a přiklonil se k…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu