Prodat, rozdat či rozkrást
Otazníky a rizika ruské privatizace
Parlament a vláda Ruské federace nedávno oznámily začátek velkorysého privatizačního procesu. Plán lze bez nadsázky označit za nejodvážnější a nejrizikovější v historii. Důvody jsou zřejmé: Rusko je největší zemí na světě, která se kdy pokusila o transformaci vlastnictví v takovém měřítku, navíc se ruské hospodářství nachází v situaci, kterou nelze ani přirovnat k výchozím podmínkám zemí, které v posledních desetiletích privatizovaly (Chile, Argentina, Mexiko, Polsko, Československo, Maďarsko apod.).Jelcinova vláda si je dobře vědoma, že její privatizační program je zoufalý závod s časem, závod o sociální „průchodnost“ reformy. Proto v něm klade důraz na rychlost a jednoduchost. Lednové uvolnění cen se totiž dosud neprojevilo ve zvýšení výroby (v šíři nabídky pouze minimálně) a spirála hyperinflace se dále roztáčí na plné obrátky. Podívejme se tedy zevrubně na privatizační metody, které ruská vláda chystá, a povšimněme si rizik, která jsou s nimi spojena.
Z dělníků kapitalisté, ale bez kapitálu
Rusko počítá v zásadě se dvěma základními privatizačními metodami (nepočítáme-li „spontánní privatizaci“ neboli rozkrádání, které probíhá nejrychleji): s prodejem a rozdáním. Přímý prodej obchodů se bude provádět formou aukcí (obdoba naší malé privatizace), které začaly již v lednu. Do konce letošního roku hodlá ruská vláda prodat přes sto tisíc obchodů, drobných provozoven a většinu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu