Nebude-li vyhnutí, budeme bojovat

Nebude-li vyhnutí, budeme bojovat

Dočasný klid zbraní v Náhorním Karabachu

Minulé pondělí byla podepsána dohoda mezi Arménií a Ázerbájdžánem o zastavení palby v Náhorním Karabachu a klid zbraní je víceméně dodržován. Po dvou měsících krvavých bojů to je nesporně příznivá zpráva. Rozhodně ale nelze přikládat tomuto příměří zásadní význam, alespoň ne takový, jaký mu přisuzují zahraniční ohlasy. Někteří politici i členové mezinárodních misí, které si v Zakavkazsku doslova podávají dveře, považují konflikt za klasickou válku a s tímto vědomím se snaží i navrhnout řešení. V Náhorním Karabachu ale úvahy o osvědčených postupech selhávají. Spíše než o válku jde o oboustranný teroristický akt. Boje mají živelný charakter, ani na jedné straně neexistuje jednotné vedení, chybí důsledná koordinace. V takových podmínkách se o příměří ani o vyhlídkách na řešení zatím prakticky jednat nedá.Výzvy hlav států a světových organizací vládám v Baku a Jerevanu se omezují na konstatování nutnosti okamžitého zastavení bojů a znějí už poněkud monotónně. Mise mají zatím význam jen jako proklamace solidarity a vůle pomoci, nic víc. Přiznal to i zmocněnec generálního tajemníka OSN Cyrus Vance: hned na počátku své cesty do oblasti prohlásil, že nepřijel nic řešit, že jeho cesta má čistě informativní charakter.

„Konečné řešení“ otázky Karabachu

Často se objevuje otázka, která strana je více v právu, kdo je kdo ve válce o Karabach. Odpověď je velmi složitá, krveprolití…