Pacienti života

Pacienti života

Liberální školu potřebujeme jako sůl

V dosavadních úvahách o reformě školství se vyhranily dva proudy: striktní režim vycházející z rakouskouherské (středoevropské) tradice a režim liberální, který se snaží odstranit strnulost a pokřivenost, již v žácích pěstovala dosavadní tradice. Oběma proudům jde i o leccos jiného, ale podstatný konflikt vyplývá už z toho, že tradiční režim vyžaduje, aby se podle něj řídilo celé (nebo aspoň celé státní) školství.Odpůrci liberální školy často poukazují na neúspěchy amerického školství, ponechávajíce stranou úspěchy třeba holandské. Odpůrci školy jednotné mohou ukázat mnohem blíž: bídná úroveň českého školství přes všechnu sebechválu bije do očí. Děti u nás vycházejí ze školy bez sebedůvěry a rozhodnosti, nevybaveny návykem rozpoznávat a řešit problémy.

Roztříštěné souvislosti

Autoritativní tradiční škola poskytuje žákům solidní faktické znalosti, ale zároveň je učí smířit se s autoritativním vedením a drilem ve vyučování. Tím je také vede k podřízenosti v situacích, kdy mají splnit své povinnosti v praktickém životě. Látka se tu neprobírá tak, jak o ni má žák a celá třída zájem, nýbrž podle předem stanoveného „optimálního“ plánu. Vyučovací předměty se střídají přesně podle zvonění: teď přestaňte, děti, myslet matematicky a začněte vzpomínat, kde se těží kobalt. Souvislost věcí i žákovského zájmu se tříští. Ve prospěch čeho? Odborný popis skutečnosti je vždycky nějak jednostranný, nelze…