Zatím vítězí násilí

Vánoční střelba na civilní cíle v Chorvatsku jen potvrdila, že demokratické páky světa jsou příliš slabé na vychytralou přesilu. Srbské politiky nelze považovat za hlupáky, vždyť Miloševič jako představitel srbských komunistů a pretendent na federální komunistický trůn mohl být svržen už přede dvěma lety. Nebyl, podařilo se mu udržet se. O ceně tohoto vítězství vědí především matky vojáků, statisíce utečenců a srbští ekonomové.

Miloševič jako dědic Jugoslávie

Oč se v Jugoslávii bojuje? Kromě přežití i o koryta. Tudjman chce stvořit svou vizi nezávislého státu za každou cenu a řada lidí mu zazlívá, že si hrál se zápalkami ve stohu. Nicméně slovinské a chorvatské pohnutky ke změnám, které pramenily v nespokojenosti s federací, jež je ekonomicky vysávala a vládla jim na všech úrovních (například 80% policistů v Chorvatsku bylo srbské národnosti), jsou pochopitelné. Snaha obou západních republik o změnu systému k demokratičtější a efektivnější podobě nebyla federací akceptována - který politik, úředník, policista nebo důstojník federální armády (jen generálů měla 360!) by dobrovolně zabil dojnou krávu bezedné federální kasy? Srbská politika je shodná s „federální“ především proto, že systém federace stejně jako srbské vedení je vzájemně prorostlý organismus jedné a téže politické skupiny, která se stále snaží udržet své posty.

Kdyby se Miloševič chtěl skutečně dohodnout, udělal by to už na jaře, ještě v míru.…