Volební zákon

Naše politická scéna se konečně trochu zklidnila. Ale je to nepřesvědčivý mír. Úzkost, která nám nedovoluje uvědomovat si rizika zániku Sovětského svazu a činí nás lhostejnými vůči nástupu teroru na Kubě a mrtvým v Chorvatsku, z našich duší bohužel nevymizela. Každý čeká, že se kolotoč politických půtek co nevidět rozběhne znovu. Blíží se totiž volby.

Volební systémy a zlověstné předpovědi

Po stále nudnějších a krkolomnějších Husákových proslovech je Havlova řeč balzám pro rozum. Tentokrát svým tónem i obsahem až příliš dobře zapadla do klimatu dvojznačných očekávání. Útěšný konec: „Budeme-li držet spolu, bude s námi i Bůh“ stěží mohl vyvážit třeba tuto chmurnou předpověď: „Obávám se, že budeme-li letos volit podle takového zákona, podle jakého jsme volili půl roku po listopadové revoluci, nebude tím zajištěna ani žádoucí účast voličů, ani politická stabilita parlamentů“.

Starý volební zákon dává podle prezidenta malé šance občanovi. Spoluvytváří nebezpečí, že občané - zbaveni sociálních jistot a unaveni těžko pochopitelnou „velkou“ politikou - přestanou vnímat poslance jako své legitimní zástupce při rozhodování o osudech státu. Takový pomalý sesuv nejvlastnějších základů zastupitelské demokracie je patrný již delší dobu. Jestliže ho poslanci nevnímají, trpí profesionální slepotou. Příznivci proporčního volebního systému mají taky v zásobě zlověstný scénář: "… kdyby se volby konaly dnes podle ryzí…