Romové v politice

V listopadu 1989 zněla otázka, zda je rozumné a žádoucí, aby politická strana položila svůj základ na nacionálním principu nebo dokonce na principu řešení sociálních problémů určité části obyvatelstva. Šlo tehdy o to, jaký postoj zaujmout ke vzniku politické strany Romů - ROI.

Handicapy, které takto vymezená strana má, jsou zřejmé: úzký, omezený okruh osob, k nimž se strana tohoto typu obrací, omezené stranické přístupy, které rovněž nemohou oslovit celou populaci, a nakonec, jak se ukázalo, i přijetí principů a metod práce úzce partajních. Spojení těchto podmínek s nedostatkem výrazných osobností musí nutně vést k ochromení skutečného politického úsilí, jehož smyslem by měla být snaha o politická a společenská východiska. Skutečná politická strana by měla mít program zaměřený na co nejširší okruh celé společnosti. Opakuji: celé společnosti, a nikoli jen národnostní menšiny nebo dokonce jen malého dílu této menšiny, jak se ROI nakonec stalo. Navíc tu musí platit ještě jedna zásada, že totiž představitelé takového úsilí musejí být lidé s čistýma rukama.

Romové jsou schopni přijmout pouze takového člověka. Je zajímá především jeho autorita, jeho osobnost, a teprve pak poslouchají, co jim říká. Nenese-li program silná a důvěryhodná osobnost, přestává je vše ve „velké“ politice zajímat a hledí si svého.

Podívejme se, jak se dnes, po roce a půl, v politické činnosti tyto zásady prosazují nebo lépe řečeno neprosazují. Kromě ROI v současné době…