Prubířský kámen

Novoroční oslavy v Moskvě, Petěrburgu a dalších městech Ruské federace byly pro průměrné rodiny záležitostí spíš stresující než nákladnou. Skromné zásoby zboží se na pulty obchodů dostávaly jen stěží a problémem se stala dokonce základní potravina - chléb. Vedle chronického nedostatku panují obavy z liberalizace cen. Rusko na ní trvalo od samého počátku, zatímco na Ukrajině a v Bělorusku vyvolávala ostrá protiopatření, nakonec se však prosadila. V případě prodlení by totiž vypukla nejenom válka cen, ale i nekontrolovatelné „přesypávání“ chudičkého zbožního koše, z něhož by nejvíce profitovala především všudypřítomná stínová ekonomika.

Podle některých prognóz dosáhne letošní míra inflace 650 i více procent a ceny dostoupí závratné výše, aniž by se však v obchodech objevilo zboží. Zvýšení platů o 90% (v praxi častěji nahrazované zvýšením o pouhých 30%, což podnikům umožňuje, aby nepropouštěly své zaměstnance a tak brzdily, byť uměle, růst nezaměstnanosti), stanovení minimálních mezd a důchodů na 340 rublů a další sociální opatření, včetně téměř dvojnásobného zvýšení platů vojáků z povolání, má v této situaci spíše morální či psychologický, nikoli reálný smysl.

Počet nezaměstnaných nyní v samotném Rusku dosahuje 2,5 miliónů osob v produktivním věku a podle střízlivých prognóz se má v letošním roce zvýšit čtyř až pětinásobně. To vše jsou tedy skutečnosti, které dostalo do vínku Společenství nezávislých států (SNS) a ovšem Rusko, jež se postavilo do jejich…