Jsem pánem času!

Před rokem jsem v Respektu přirovnal náš vstup do ekonomické reformy k exodu Židů z Egypta. Po roce putování pouští musíme čelit zrádným vizím o zemi hojnosti a lásky. Musíme je znát a brát je vážně už proto, abychom se jim dokázali sami ubránit. Nikdo z nás není předem proti nim imunní. Jednu zvlášť nebezpečnou fatu morgánu nám kreslí pan Komárek.

Vizionáři pokroku

Deregulace ekonomiky, liberalizace cen, privatizace atd., všechna hlavní reformní opatření vlády jsou prý správná. Ale jádro pudla spočívá v otázce, kdy, v jaké posloupnosti a v jakých vzájemných souvislostech jsou dělány. Pan Komárek pod diktátem času není, protože tyto procesy dokáže řídit. Nevyužívá-li vláda jeho služeb, je prý to proto, že jí nejde o veřejné blaho, ale o blaho úzké vrstvy zbohatlíků.

Láska je čas bezpodmínečně věnovaný druhým a čas jsou také peníze. Tudíž láska jsou peníze. Proti tomuto sylogismu nelze formálně moc namítat, nicméně neplatí. Spojuje dva výroky, jejichž smysl je podmíněn rozlišováním dvou dimenzí skutečnosti. V každém případě čas představuje cosi těžko uchopitelného a ovladatelného. Komunisté a vizionáři pokroku si však mysleli, že tajemství času znají. Byli přesvědčeni, že v dohledné době vychovají nesobeckého komunistického člověka a vývoj společnosti zkrotí plánováním bez peněz. Čas je neposlouchal. Vytvořili společnost, v níž se nedařilo ani ekonomice, ani solidaritě.

Svržení komunistické moci nám otevřelo možnost návratu k…