Já s tebou, když ty ne s ním

Politické strany nedávno začaly hrát hru „škatulata hejbejte se“. Tvoří koalice, spojenectví i dohody o neútočení, ty, které spolu za žádných okolností nechtějí mít nic společného, se od sebe distancují. Vše nasvědčuje tomu, že se rozbíhá předvolební kampaň. Trochu předčasně - více než půl roku před volbami, ale naše země je ve výjimečné situaci. Strany, které si dnes brousí nože do předvolebních bitek, vznikly z velké části teprve nedávno, některé dokonce až po loňských volbách. Lépe řečeno po loňském plebiscitu, v němž se občané na obecné rovině rozhodovali mezi starými pořádky a demokracií.

Od té doby uběhl rok a půl. Dnes se už mlžný opar nad politickou scénou začíná pomalu rozplývat a vše nabývá jasnějších kontur, avšak československý volič má pořád nesrovnatelně méně informací než jeho kolega ve stabilizovaných demokraciích. V tomto ohledu je tedy předčasná volební kampaň přínosem: díky horečné stranické aktivitě, která postupně odhaluje, kdo je kdo, čeho chce dosáhnout a s kým, půjdou lidé k příštím volbám s ucelenější představou o svých budoucích reprezentantech.

„Pravice“ a „levice“ neztratily smysl

Klasické dělení na pravici a levici, občas zpochybňované (zejména těmi silami, které nejsou spokojeny se svou pozicí) a zcela na hlavu postavené sovětskou politickou terminologií (ortodoxní komunista je tam považován za pravičáka a stoupenec trhu a individuální zodpovědnosti za levičáka), prokazuje u nás právě dnes svou stálou…