Integrace na výspě Evropy

Nezávislé státy vzniklé na území bývalého SSSR hledají nové formy společné existence. To však zdaleka neznamená, že proces dezintegrace je u konce - k zásadním změnám totiž zřejmě dojde i v Ruské federaci. Mnohé z autonomních celků v jejím rámci se už prohlásily za nezávislé státy a řada dalších se k tomu chystá. Týká se to především Povolží, ale v poslední době také Severního Kavkazu.

Na světě je málo oblastí, které by se svou etnickou pestrostí mohly s Kavkazem srovnávat. Pouhý povrchní přehled vzbuzuje respekt: na Kavkaze se hovoří 50 jazyky (z nichž je 38 „paleokavkazských“, 7 indoevropských, 4 turecké a 1 semitský). Kavkazané se hlásí celkem k devíti „církvím“ (z nichž jsou 4 křesťanské, 2 muslimské a 3 židovské), a v důsledku toho patří přinejmenším k dvěma kulturním okruhům - evropskému a předovýchodnímu, islámskému. Administrativním rozhodnutím z třicátých let leží Kavkaz geograficky v Asii, geopoliticky a v převažující míře i kulturně je však součástí Evropy. S tím bychom se měli naučit počítat.

Přes svou impozantní různorodost se Kavkaz cítí jediným celkem a snahy o navázání těsnější spolupráce mezi jednotlivými politickými útvary se projevují odedávna. Sovětské moci se však toto úsilí nehodilo, a proto bylo pronásledováno jako projev „buržoazního nacionalismu“. Teprve v letech perestrojky se mohlo stát předmětem veřejných diskusí a konkrétních politických jednání.

Iniciativy se ujali zprvu gruzínští „zelení“, kteří vystoupili se…