Zákon o půdě

Chceme-li přežít, musíme zastavit bezohledné drancování přírody, které je atributem socialistické zemědělské velkovýroby. Musí dojít k její přeměně na zásadně jinou, rozumnou a přirozenou formu hospodaření a ne pouze k vytvoření demokratického obalu dosavadního systému. Stanovisko k této přeměně je skutečnou podstatou rozdílu jednotlivých verzí návrhu zákona o půdě, který nyní bude projednávat parlament.

Filozofie návrhu zákona předloženého vládou a návrhu iniciativní skupiny poslanců (tzv. 3 T) se zdají nezasvěcenému pozorovateli prakticky stejné. Oba návrhy se hlásí k obnově demokratických vztahů a ochraně vlastnických práv. Rozdíly se projeví až v okamžiku aplikace zákona: obnovení vlastnických i uživatelských práv ještě neznamená skutečnou možnost jejich využití. Ty musí zajistit právě transformační část zákona, kterou vládní návrh v účinné formě neobsahuje. Pokud by tento návrh byl v nezměněné podobě přijat, odradí vlastníky od praktického převzetí se své půdy." Vlastnictví holé půdy není totiž nikomu nic platné. Jedinou cestou je doplnění návrhu zákona o transformační část, kterou formuluje návrh poslanců okolo ing.Tyla. Tedy vrácení veškerého majetku, který s půdou souvisí a umožňuje její obdělávání. Teprve potom se bude moci vlastník svobodně rozhodnout o vstupu do skutečně demokratického družstva či o vytvoření rodinného hospodářství. Pokud by se zákon omezil jen na rámec vládního návrhu a tudíž pouze na restituci půdy, vlastníci nutně ztratí zájem o…