Jelcinova spirála

Není tomu ani týden, co v sovětské televizi vystoupil předseda Nejvyššího sovětu RSFSR Boris Jelcin. Otázky, které mu byly kladeny, se týkaly tří oblastí - ekonomické reformy a zvyšování cen, armády a konečně vztahů mezi republikou a centrem. Tedy vesměs témata, která se sotva mohla vejít do předem dohodnutých čtyřiceti minut, krácených navíc velmi často násilnými vstupy Sergeje Lomakina, jenž plnil spolu s Olegem Popcovem funkci „tiskového dozoru“.

Nejvýznamnější byla Jelcinova prohlášení charakterizující vztah mezi ním a Gorbačovem. Když hovořil o svých chybách, označil za jednu z nich skutečnost, že příliš dlouho věřil v Gorbačovovu podporu programu 500 dnů a že příliš dlouho váhal, když program padl. Gorbačov totiž poskytl lidem naději, ale pak je obelhal. Jelcin vyjmenoval symptomy Gorbačovovy protilidové politiky, jež se staly základem žalostného výsledku šesti let perestrojky a podotkl, že nyní jde o nepochybný návrat zpět, ke starým pořádkům. V té chvíli nabral jeho projev na tempu. Četl text (zřejmě předem připravený) a nervozita se projevovala i v jeho dikci. Prohlásil, že se distancuje od politiky prezidenta. Za svoji hlavní chybu označil nadměrnou důvěru k M.Gorbačovovi a vyslovil se pro jeho odstoupení. „Věřím v Rusko. Rozhodl jsem se a z této cesty nesestoupím“… Poněkud příliš expresivní závěr jeho slov byl vyvolán zřejmě nervovým vyčerpáním a dlouhým rozhodováním. Nešlo o nic menšího než o pálení mostů, o nový, dost možná tragický závit spirály…