Nenechme se zblbnout

Občanské fórum se štěpí. Výsluní politiky obnažuje hříchy a směšné stránky vůdčích osobností. Lustrace komplikují česko-slovenské vyjednávání. První rozhodná ekonomická opatření narážejí na paradox „slepice a vejce“: bankroty, privatizace, liberalizace cen, volná směnitelnost měny a demonopolizace dávají smysl, jen fungují-li najednou. Ze všech stran, od zahraničních dopisovatelů-emigrantů, domácích novinářů, politiků i odborníků se ozývají zdrcující kritiky domnělých i skutečných společenských nešvarů. Proti této záplavě informací svědčících o naší vlastní i cizí pošetilosti je jediný lék: člověk se jim musí postavit. Nesmí se nechat zblbnout.

Prožíváme kolektivně „přechodovou anomii“, která provází každý přerod, zvrat a zásadní proměnu v lidském i společenském životě. Staré už je věcí minulosti, nové patří budoucnosti a na přítomnost zbývá chaos. Víc než kritiku potřebujeme zjevně oporu. Bez obav, že přijdeme o svobodu, se však můžeme opírat jenom sami o sebe. Dobře míněná kritika i přílišný soucit mohou být v této situaci stejně nesnesitelné jako zrádné. Shodně podkopávají naši sebedůvěru a iniciativu. Při našem občanském dospívání jsme si sobě navzájem vydatným pramenem rozčarování a oprávněných výtek. Jde o to, abychom si byli i třikrát mohutnějším zdrojem laskavého zrcadlení a povzbuzení. Pravdivé zrcadlo ukazuje vedle záporů i klady, kterých je vždy - na to nezapomeňte - aspoň třikrát víc.

Bože, dej nám sílu, abychom mohli změnit to, co…