Nedejme se mýlit fakty

Začátkem února 1945 se v Jaltě sešli státníci a Josef Stalin si tam vyžádal spojeneckou leteckou podporu, jmenovitě bombardování Drážďan, kde se shromažďovaly, podle Stalina, jednotky schopné zabránit rychlému překročení Odry.

Spojenci sice nebyli právě jednotní v tom, jaký postoj k postupu sovětské armády do nitra Evropy zaujmout, ale posléze bylo prosazeno pragmatické stanovisko prezidenta Roosevelta.

A tak v noci z 24. na 25.únor 1945 Drážďany zemřely. Přiletěli Britové, a když ráno letěli Američané dokončit jejich práci, zjistili, že už pro ně žádná nezbyla. Skupina devatenácti létajících pevností B-17 americké 8.letecké armády byla navíc napadena německými stihači, a přestože vedoucí navigátor této skupiny byl Čech, který opustil Prahu v noci ze 14. na 15.březen 1939, zaměnil si náhradní cíl a B- sedmnáctky odhodlily toho dne své bomby na Prahu místo na Torgavu. Nálet trval přesně minutu a stál 501 lidský život.

Samozřejmě nám může být těchto obětí líto, ale každá bomba, i ta na československé hlavy, především znamenala, že Německo prohrává válku, a to byla ta důležitá věc.

Navzdory tomu se Drážďany na dlouhá léta staly oblíbeným propagandistickým symbolem, a pokud si kdo nepamatoval, že Británie a Spojené státy bojovaly za oné války na stejné straně jako Sovětský svaz, z Rudého práva se to v 80.letech nedočetl. Spíše to vyznívalo, jako by tehdejší nálet na Drážďany i na Prahu byl jen obvyklou proradností ničemných imperialistů na fialkovsky…