Nástroj nebo hrozba

Komunisté vybudovali takový administrativní aparát správy, řízení a represe, jaký nemá ve světě normálních hodnot obdoby. Slovo „aparátník“ se stalo nadávkou téměř žalovatelnou. Nemáme přitom pochopitelně na mysli administrativu typu písařek, sekretářek a účetních, ale nepřehledný a mimořádně rozsáhlý a zkorumpovanou mafií prolezlý systém řízení ve státní správě, hospodářství, kultuře, zdravotnictví i v obcích.

Jde o fenomén, který se řadovým občanům zdá neprůstřelný, nezničitelný, věčný, vyvolávající často pocit osobní bezmocnosti. A to přes to, že zde občas pracují i lidé slušní, kteří chtějí dělat užitečnou práci. Tento aparát je schopen existovat a růst i bez komunistů, kteří jej vybudovali, a uvádět v zoufalství nové ministry, kteří se jej snaží změnit. Je jako míč: zmáčkneš ho na jedné straně a udělá ještě větší bouli na straně druhé.

Rušíme ministerstva, KNV, generální ředitelství, zemědělské správy a bůhvíco ještě. A přece nikde žádní byrokraté nepřebývají, zbytečná administrativa neubývá a leckde ještě úředníci chybí! A ceny rostou.

Nejde přitom ani o to, kolik tato mašinérie stojí (i když ne málo). Nebezpečnější je, že objektivně brzdí tvorbu hodnot, znechucuje lidi a bere jim důvěru.

Staré pragmatické způsoby „snižování aparátu“ nic nevyřeší. Skutečná komplexní racionalizace je daleko. A některé recepty na ni jsou i ošidné.

Od Áček k Řasám, čili metamorfózy úřednické práce

První velký pogrom na administrativu se…