Dramatik Saddám
Ať už si o Saddámovi Husajnovi říká kdo chce, co chce - nikdo mu nemůže upřít, že je prvotřídní dramatik starořeckého tragického žánru, který si pohrává s životy vlastního národa jako Sofokles s figurkami na jevišti a pro diváky má v rukávu každou chvilku nějaké překvapení.
Ať už si o Saddámovi Husajnovi říká kdo chce, co chce - nikdo mu nemůže upřít, že je prvotřídní dramatik starořeckého tragického žánru, který si pohrává s životy vlastního národa jako Sofokles s figurkami na jevišti a pro diváky má v rukávu každou chvilku nějaké překvapení.
Když se spojeneckým letcům po tolik týdnů tak dobře daří přesně zasahovat vojenské a komunikační cíle, nastěhuje několik set civilistů do bunkru, o němž ví, že jej spojenci dříve nebo později vybombardují. Tak alespoň smrt asi čtyř set iráckých civilistů vysvětlují zmatení Američané a vzhledem k dokonalosti satelitního a odposlouchávacího zařízení a vojenské i propagandistické neužitečnosti jakéhokoli útoku na civilní obyvatelstvo je těžko věřit, že by to mohlo být jinak.
A aby bylo jisté, že se to celý svět okamžitě dozví (na rozdíl od masových vražd Kurdů a Kuvajťanů), Saddám tam okamžitě pozve všechny televizní reportéry a novináře, které může sehnat a které pár týdnů předtím vykázal nebo přísně cenzuroval. Ti už to rozjedou na plnou páru, jako ve Vietnamu.
Den poté, co je Bush v důsledku toho přinucen oznámit, že pozemní bitva o Kuvajt se uspíší, Saddám prohlásí, že je ochoten z Kuvajtu odejít. V očích Arabů s vavřínem vítěze, který se tak dlouho dokázal ubránit válečné technologii celého světa.
Vzápětí se ale zjistí, že Saddám žádný odchod z Kuvajtu neplánuje. Nabízí jen, že bude ochoten uvažovat o rezoluci 660, včetně odchodu z Kuvajtu, za podmínek, jichž vypočte celou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu