Týden třetí

Válka udělala velké politické osobnosti ze tří politiků, kteří ještě před několika měsíci ve veřejných projevech vypadali trochu jako školáci, jimž paní ředitelka radila, co mají říkat.

John Major se podle odhadů veřejného mínění stal nejpopulárnějším premiérem od dob Churchilla. V sedmačtyřiceti je nejmladším britským premiérem tohoto století. Ještě před rokem o něm nikdo moc nevěděl. V prvním kole voleb málokoho z vůdců konzervativní strany napadlo, že by se na funkci hodil. Jeho klidné, citlivé, věcné a chlácholivé projevy v parlamentě a na veřejnosti jsou přednášeny s takovou samozřejmostí a nenápadným sebevědomím, že se ještě nenašel nikdo, kdo by mu měl co vytknout.

Ministr zahraničí Douglas Hurd se projevuje jako bystrý a vtipný diplomat s dokonalou znalostí zahraničních věcí - a k příjemnému překvapení Francouzů i s perfektní znalostí francouzštiny - a stal se oblíbeným častým hostem televizních diskusních programů.

Ministr obrany Tom King se taky pomalu stává hvězdou televizních zpravodajských programů při pravidelných tiskových konferencích o stavu války a sálá z něho věrohodnost. Vyslovil velké uznání spojeneckým letcům, když informoval, že po třiceti tisících náletech ztratili pouhých 19 letadel, z toho 5 britských. Řekl také jasně, že nejde už jen o osvobození Kuvajtu: "Nemělo by význam Kuvajt osvobozovat, kdyby nemohl zůstat osvobozený. Kdybychom válku skončili za situace, kdy by Irák v budoucnu mohl Kuvajt znovu ohrožovat, byla by to…