Proč se muselo do války

Saddámova okupace Kuvajtu je politicky i vojensky téměř přesnou kopií Hitlerovy okupace Čech a Moravy, za něž se svět nechtěl prát.

Saúdská Arábie a státy Zálivu do války po boku spojenců šly proto, že jim bylo jasné, že Kuvajtem Saddámovy choutky neskončí. Kdyby mu svět Kuvajt nechal, netrvalo by dlouho, než by si našel záminku k dalším anexím - buď přímou okupací, nebo svržením jejich režimů pomocí terorismu a nespokojených menšin, z nichž by se časem mohly stát většiny, jak by Saddámova sláva (nebo hrůza před ním) rostla. Při dnešní znalosti vojenské mašinérie Iráku je jasné, že malé státy Zálivu by se ubránily asi tak tři hodiny, Saúdská Arábie nanejvýš dva dny, Jordánsko by se asi obranou už vůbec neobtěžovalo, Sýrie by se nakonec možná přidala. Odpůrce by Saddám povraždil, ostatní by se mu podřídili. Saddám se sám prohlašuje za nového Saladina, takže se netají tím, že mu jde o sjednocení, tedy ovládnutí celého arabského světa.

Taková sjednocená Arábie, s tisíci letadel, raket a chemických a biologických náloží by dokázala jedním masivním útokem zničit Izrael za několik minut. Izrael by se mohl bránit jen preventivním útokem, a to jaderným. Že by to byla sebevražda pro celý Střední východ, je jasné i Izraelcům.

Taková sjednocená a po zuby ozbrojená Arábie, s velkou částí světové produkce ropy, by mohla, kdykoli by se jí zachtělo, hospodářsky vydírat a třeba i zastavením dodávek položit na lopatky celou západní ekonomiku. Kdyby se zhroutila…