Kultura lhostejnosti

Letíte-li přes Československo, máte při dobrém počasí možnost sledovat dlouhou bílou stuhu, která se vine od komínů západočeských elektráren až daleko za západní obzor. Z výšky to vypadá malebně, pokud ovšem nevíte, jak vypadají lesy v tomto směru. Přijíždíte-li od západu autem, nemíjíte už drátěné zátarasy, ale přesto jste v prvním městečku šokováni: starým náměstím prochází dálková doprava, barokní kostel sousedí s obludným panelákem a nemotornou samoobsluhou. Procházíte-li se pěšky po větších českých městech, narazíte na téměř romantické ruiny objektů a domů, které by člověk na této zeměpisné délce nečekal. Mnozí cizinci sem jezdí už jen kvůli neopakovatelnému pocitu minulosti.

Ti, kdo zde žijí, to léta radši nevnímali. Zničené prostředí je hmatatelný projev kultury lhostejnosti.

Ekonomie - životní prostředí - územní plánování. Ať začnete, kde chcete, odpovědi musíte hledat na opačné straně. Setkávají se s tím všichni, kdo v posledních volbách převzali odpovědnost ve městech a vesnicích. Územní plány nejsou nebo jsou zastaralé, takže je třeba rozhodnout bez plánu. Právní předpisy jsou šity na starý systém a nové zatím chybějí. Důsledky je těžké spočítat předem; základní ekonomické a daňové údaje ještě neexistují. Se zdravým selským rozumem a trochou furiantství se rozbíhá další vlna zásahů do životního prostředí ve velkém i malém. Lze vůbec za tohoto stavu přijít s nějakou kritikou?

Kde přesně tlačí bota

Územní plánování, finančně…