„Stříleli bez výstrahy”

Ve Vilniusu je relativní klid, na místech bojů hoří svíčky, lidé přinášejí květiny. Přesto fotografa polské Gazety Wyborczy nahánělo po nočním Vilniusu civilní auto. Zpravodaj ČTK Karel Barták odjížděl večerní autobusovou linkou z Vilniusu do Rigy. Nedaleko za Vilniusem autobus zastavila vojska, přinutila všechny cestující vystoupit a postavit se čelem k autobusu s rukama nad hlavou. Při osobní prohlídce vojáci Karlu Bartákovi zabavili film pod pohrůžkou, že mu jinak vezmou fotoaparát.

V první republikové nemocnici ve Vilniusu leží raněný šedesátiletý Vaclavas Buzonas. Přijel z vesnice Šiljunis bránit litevský rozhlas a televizi. „Žádná delegace tam nepřišla,“ řekl. „Stáli tam lidé a zpívali, když vtom se objevila bojová vozidla.“ V.Buzonas má těžké zranění beder, leží na resuscitačním oddělení a lékaři se obávají, že jeho zranění bude mít těžké následky.

Pětadvacetiletý student chemické fakulty vilniuské univerzity Arumanas Ramanvičus střežil televizní vysílač. „Několik tisíc lidí vytvořilo kolem kruhové budovy televizní věže silný řetěz,“ líčil Arumanas své zážitky. "Pak přijely tanky. Vojáci po nás začali cosi házet a kovovými tyčemi se pustili do lidí. Když se jim ze dvou stran podařilo náš řetěz prorazit, naházeli do oken vysílače granáty a pronikli dovnitř. Přitom nás nepřestávali mlátit a ozvaly se výstřely. Věřili jsme, že mají slepé náboje. Pak jsem to dostal. Když jsem se probral, leželo kolem mě několik zraněných a mrtvých. Nikdo z nás, kdo jsme…