Jugoslávská armáda

9.ledna přikázalo prezídium Jugoslávie (proti hlasům slovinského a chorvatského zástupce) všem „ilegálním ozbrojeným a polovojenským skupinám“, aby do deseti dnů odevzdaly svou výzbroj jednotkám jugoslávské armády. Proč právě armádě a nikoliv orgánům republikových policií a co je míněno „polovojenskými skupinami“, o tom se nařízení nezmiňuje. Ministerstva obrany Slovinska a Chorvatska okamžitě vydala prohlášení, že příkaz se nikterak nevztahuje na slovinskou teritoriální obranu či zvláštní složky chorvatské policie, protože tyto orgány jsou zcela legální.

Následovalo deset dnů nejistoty a uvažování o skutečném obsahu neupřesněného příkazu. Kromě nepatrné odezvy mezi srbskými povstalci na chorvatském území se neudálo nic, co by nasvědčovalo jakémukoliv odzbrojování.

V předvečer vypršení desetidenní lhůty, tedy 19.ledna, požádala chorvatská vláda o prodloužení ultimata o dva dny a federální prezídium vyhovělo. Ihned po tomto svém tahu chorvatské vedení vyhlásilo zvýšenou pohotovost republikové policie, nato vypukla nákupní horečka a probíhala shromáždění vyzývající k obraně před jugoslávskou armádou. Naproti tomu ve Slovinsku zůstala situace klidná, bez projevů napětí či paniky.

V noci na 22.leden mnozí Chorvaté nespali a před televizními obrazovkami očekávali zprávy o vpádu armády do ulic a násilném odzbrojování policie. Noc však proběhla zcela klidně.

Následující den vydalo prezídium Jugoslávie kontroverzní prohlášení: příkaz z 9.ledna se prý…