Jeruzalém

Izraelský televizní tým představil pána, který se klidně procházel se svým jezevčíkem po noční telavivské ulici v době vyhlášení protiraketového poplachu. „Proč bych se bál?“ odpověděl. „Pravděpodobnost vyhrát v loterii je vyšší, než že mě to trefí. Hraju každý týden a ještě jsem nikdy nevyhrál.“ Statisticky má asi pravdu. Přesto je na ulici sám. „Prožil jsem zde už pět válek,“ říkal ještě kameramanům prošedivělý pán. „Srovnám-li to s předešlými, tohle je válka de luxe.“ Výraz „válka de luxe“ si tento muž sám nevymyslel. Použil ho před několika týdny jeden generál, který vysvětloval televizním divákům, že na rozdíl od jiných válek, kdy Izrael stál proti přesile arabských armád soustředěných na jeho hranicích, jsou současné podmínky Izraele podmínkami války de luxe.

Tato válka se od všech předchozích skutečně liší. Existence a bezpečnost státu, jak řekl pan generál, asi skutečně ohroženy nejsou. Ohroženo je však civilní obyvatelstvo. V dřívějších válkách se lidé báli o osud země, ne však o sebe, své domovy a rodiny. Nová neznámá situace vytváří nové problémy, zejména pro muže ve vojenském věku (zde do 52 let). Až dosud bývala většina mužů při každém konfliktu mobilizována. Tentokrát všeobecná mobilizace nebyla (kromě nejvyšší pohotovosti letectva a posílení jednotek podél hranic se nasazení armády příliš neliší od předválečného stavu). Zdánlivě je všechno v pořádku. Kdo však trochu zná zdejší mentalitu, cítí, že velká část obyvatel prodělává určitou duševní…