Rituální nářez přes zadek
Diagnóza režiséra Martina Vadase
Letos na jaře rozčeřil stojaté vody televizní publicistiky dokumentární film Martina Vadase o staronovém jevu - šikaně. Odezva byla úměrná ožehavosti tématu: diváci byli zděšeni.
Památka na celý život
Rozhovor s Martinem Vadasem
Proč jste si takové téma vybral a jak film vznikl?V lednu 1990 přinesl k přijímacím zkouškám na FAMU Ivan Kuťák fotografie a povídku, která popisovala následující rituál ve vojenské rotě: mazáci si zavolají bažanta, který musí požádat o povýšení do stavu „staršího rajonisty“. Ohnou ho přes postel, přikryjí mu hlavu spacím pytlem, aby nebylo slyšet křik, a tlučou ho přes zadek, jak si podle jejich mínění zaslouží. Toto ponížení mu otvírá cestu k povýšení. Nejvíc mě zarazilo, že účastníci celé exekuce - ti, kdo bili, i ti, kdo byli biti - žádali Ivana Kuťáka, aby jim poslal fotografie, že to pro ně bude památka na celý život.Napsal jsem námět „Být mazákem“ a hledal jsem producenty, kteří by finančně přispěli na realizaci filmu. Byl jsem také na ministerstvu obrany, kde mi řekli, že námět pro ně není zajímavý, protože armáda bude zprofesionalizována, a tím šikany automaticky zaniknou. Zájem by měli, kdybych námět zpracoval v širších společenských souvislostech, zahrnul do něj další skupiny: divák by pochopil, že problém šikany vzniká už ve školce, ve škole a zejména v učení. Napsal jsem tedy nový námět, „Iniciační rituály“, ve kterém jsem se snažil…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu